3d tiskárna

Aneb jedna z dalších modifikací 3D tiskárny – naučíme jí se sama vypnout. Způsobů, jak tohle řešit je vícero, navíc i záleží, jak konkrétně daná tiskárna s komponenty okolo vypadá. Moje sestava je navíc ještě trochu specifická v jedné věci – všechny tiskárny mám doplněné RaspberryPi s běžícím OctoPrintem, přičemž Raspberry je přes DC/DC měnič napájená přímo ze zdroje od tiskárny. To sebou nese jednu komplikaci – Raspberry by se správně mělo napřed softwarově vypnout, než se mu (se zbytkem tiskárny) natvrdo odpojí napájení. Takže, následující postup řeší tuhle situaci a je to jedno, patrně z mnoha, řešení. 

Z uplynulé série článků vyplynulo, že průběh stavby 3D tiskárny nebyl až tak hladký. A byť ve výsledku tiskárna fungovala, zůstalo zde několik kostlivců ve skříni. Nicméně v duchu nešahej na to, co funguje, se mi do toho stále nechtělo zasahovat. Pak se objevil RebeliX2, kde jedna z killer feature upravené verze bylo štelování Zkového endpointu šroubkem (tedy relativně rychle a přesně oproti posouvání mikrospínače o desetiny milimetru rukou).

Kupa hliníku, plastu a spojovacího materiálu už zabírá místo na stole. Zatím je to ale jenom přerostlé těžítko. Přišel čas vyzkoušet, jestli to těžítkem i zůstane :-) Předtím, než se z toho vyhrne hromada plastu (která dost možná nebude ani trochu podobná tomu, jak to mělo vypadat), je potřeba ještě několik věcí poupravit. V zásadě ale už jediné co je třeba montovat, je neustále do zblbnutí otevírat a zavírat krabičku na elektroniku. Směle tedy můžeme zahodit nářadí, zapojit to do zásuvky a začít se hrabat v softwaru :-) 

Po minulých dílech máme složený rám, máme usazené části, které se jakžtakž i hýbou a na patřičných místech jsou i motorky, které by tím měli hýbat. Zbývají tedy nějaké elektronické serepetičky, které z části tohle všechno ovládají a z druhé části poskytují věci, aby to vůbec něco dělalo (tryska, podložka). Jdeme tedy na to.